Homeopatie. Problémy diagnostiky a léčby chronických onemocnění malých domácích zvířat způsobených cytoparazitickými infekcemi – články o veterinární medicíně Svoy Doctor

V praxi veterinárního lékaře se stále častěji setkáváme s případy chronických onemocnění malých domácích zvířat, která jsou zpravidla nevyléčitelná. Patří mezi ně atopická dermatitida, bronchiální astma, chronický průjem a kašel, stejně jako kardiovaskulární a endokrinní patologie. Nejčastěji mají tato zvířata již před návštěvou homeopatického lékaře zkušenosti s neúspěšnou léčbou alopatickými léky.

Naše dlouholeté zkušenosti nás přesvědčily, že extrémně nízké procento případů úspěšné léčby chronických onemocnění je způsobeno především nedostatečným pochopením jejich infekční povahy, a to nejen infekční, ale cytoparazitární. Pokud mluvíme o malých domácích zvířatech, pak mluvíme v první řadě o mykoplazmóze a poté o chlamydiích.

Někdy projevy chronických onemocnění nejsou vůbec vnímány jako známky špatného zdravotního stavu a jsou považovány za téměř normální varianty. Jako příklad lze uvést známý fenomén „tekoucích“ (neustále slzících) očí u koček, obzvláště častý u „britských“ a „perských“ koček. Celková prevalence tohoto jevu dala vzniknout mýtu, že „tekoucí“ oči jsou nevyhnutelným atributem těchto plemen, způsobeným morfologickými znaky jejich slzných kanálků, a proto nemá smysl provádět žádná terapeutická ani diagnostická opatření a člověk by se měl spokojit pouze s lokálními opatřeními, převážně kosmetického charakteru. Tato okolnost však sama o sobě nemůže vysvětlit, proč se podobný problém vyskytuje u těch plemen koček, jejichž slzné kanálky takové anomálie nemají.

Nyní, na základě dlouholetých zkušeností s výzkumem a úspěšnou léčbou této patologie, můžeme s jistotou prohlásit, že příčinou charakteristického přetrvávajícího slzení s tvorbou hnědých krust v koutcích očí je chronická mykoplazmatická infekce, a to nejen u koček, ale i u psů, bez ohledu na plemena obou. Existuje mnoho příkladů takových drobných projevů chronických onemocnění.

Především je třeba poznamenat, že myšlenka, že četné projevy chronických onemocnění jsou založeny na velmi úzkém spektru infekčních příčin, není v žádném případě nová. Již před 180 lety na tuto okolnost poukázal nikdo jiný než zakladatel homeopatie Hahnemann ve svém mezi homeopaty široce známém díle „Chronická onemocnění“. Dílo napsané v „předmikrobiologické“ éře samozřejmě nemohlo obsahovat konkrétní údaje o mikrobiologické povaze a specifických typech patogenů chronických onemocnění, což následně vytvořilo úrodnou půdu pro ty nejnemyslitelnější spekulace na toto téma. Ať je to jakkoli, nestranná analýza díla nenechává nikoho na pochybách, že Hahnemann se k infekční povaze chronických onemocnění velmi přiblížil a pouze nedostatek prostředků a metod pro vizualizaci patogenů mu neumožnil tuto otázku definitivně objasnit.

Při pozorování rozmanitosti projevů chronických onemocnění u zvířat jsme dostali nápad zjistit, zda je tento Hahnemannův objev použitelný ve veterinární medicíně. Naši pozornost upoutala koncepce cytoparazitární povahy chronických lidských onemocnění, která je dlouhodobě rozvíjena v jednom z moskevských homeopatických center. Metody mikrobiologické diagnostiky a homeopatické léčby chronických onemocnění, které byly v ní vyvinuty, nejlépe splňovaly naše potřeby. S laskavým souhlasem vývojářů jsme tuto koncepci využili pro naši studii, kromě obecně uznávaných metod, jako je PCR. Poté, s potřebnou sadou terapeutických a diagnostických nástrojů, jsme různými způsoby porovnali získaná laboratorní data s odpovídajícími příznaky na našich odděleních a přesvědčili jsme se, že specifické anticytoparazitární látky jsou vhodné pro léčbu nejen lidí, ale i zvířat.

Ve veterinární medicíně však diagnostici používají převážně dvě metody, které nejsou bez svých nevýhod. Enzymově vázaný imunosorbentní test (ELISA) pro cytoparazitiky bohužel nemá dostatečnou citlivost, selektivitu a adekvátnost a z těchto důvodů jej někteří autoři jako diagnostický test vůbec nedoporučují. Metoda polymerázové řetězové reakce (PCR) je naopak nadměrně citlivá a selektivní, což na jedné straně výrazně zvyšuje riziko falešně pozitivního výsledku a na druhé straně neumožňuje „vidět“ další infekce stejného rodu a dokonce ani cílovou infekci, která z nějakého důvodu prodělala alespoň jednu mutaci ve skenované části své DNA. V současnosti veřejně dostupná PCR diagnostika je určena především k detekci typických forem Chl.trachomatis. Známá je i PCR diagnostika pro Chl.psittaci, ale infektologický význam tohoto typu chlamydií je v současnosti zanedbatelný a používá se jen zřídka. Pro tak rozšířený druh, jako je Chl.pneumoniae, dosud nebyl vyvinut uspokojivý PCR test, stejně jako neexistují žádné rodově specifické testy přijatelné kvality pro chlamydie, což umožňuje, aby Chl.pneumoniae a případně i další dosud nepopsané patogenní druhy zůstaly ve studovaném biomateriálu nezjištěny. S diagnostikou mykoplazmózy není situace o nic lepší. K dnešnímu dni je známo více než 180 druhů mykoplazmat, mezi nimiž jsou jak cytoparaziti, tak saprofyti, ale většina z nich nebyla dostatečně prozkoumána a o jejich patogenetickém potenciálu nelze říci nic definitivního.

Vzhledem k výše uvedenému by bylo žádoucí mít obecně dostupnou, jednoduchou a pohodlnou laboratorní metodu, která by umožnila identifikovat jakékoli typy cytoparazitů těchto rodů, bez ohledu na jejich individuální rysy struktury DNA a antigenní aktivity a na to, ke kterému typu konkrétní infekce patří. A ukázalo se, že taková metoda existuje a spočívá v jednoduchém cytologickém vyšetření speciálně připraveného biomateriálu, kterým mohou být běžné stěry z jakýchkoli přístupných sliznic. Tato metoda se blíží cytologickým metodám, kterými byli tito paraziti dříve studováni, ale od předchozích metod se příznivě liší svou ještě větší jednoduchostí a spolehlivostí. Přestože metoda existuje již více než 10 let a byl na ni získán ruský patent, v ruských lékařských kruzích zůstává prakticky nevyužitá.

V lednu až únoru 2012 proběhlo na klinice Svoy Doctor PCR testování 58 chronicky nemocných zvířat (42 koček a 16 psů). Materiál pro studii byl odebrán ze sliznic nejblíže aktivním patologickým ložiskům v době vyšetření: převážně ze spojivky, méně často z předkožky nebo pochvy. Pozitivní reakce na mykoplazmu byla pozorována ve vzorcích odebraných od 24 (57 %) koček a 11 (69 %) psů. Pozitivní reakce na chlamydie byla pozorována pouze u jedné kočky (2 %), která měla také pozitivní reakci na mykoplazmu. Výsledky PCR testu na chlamydie byly u všech vyšetřených psů negativní. Se souhlasem majitelů byla vytvořena experimentální skupina 7 koček a 9 psů s pozitivními výsledky PCR testu na mykoplazmu.

Aby se objasnila role těchto mikroorganismů v chronické patogenezi koček a psů této experimentální skupiny, byly vyšetřeny výše zmíněnou cytologickou metodou, která také potvrdila přítomnost velkého počtu epicytárních mykoplazmat ve stěrech u všech (100 %) pokusných zvířat; dále byly u 2 (29 %) koček a 4 (44 %) psů detekovány chlamydie, které u nich nebyly metodou PCR detekovány.

V důsledku předběžného fyzikálního vyšetření byl u 3 (33 %) z 9 psů v experimentální skupině zjištěn chronický kašel, u 3 (33 %) atopická dermatitida, u 2 (22 %) chronický průjem, u 1 (11 %) chronická rýma (s charakteristickým smrkáním) a syndrom „rýmy“ u 1 (11 %). Syndrom „rýmy“ byl zjištěn u všech 7 (100 %) koček, který byl u 2 (29 %) zvířat doprovázen chronickou konjunktivitidou, u 2 (29 %) chronickým průjmem; chronická rýma (s kýcháním), chronický zánět středního ucha, potíže s dýcháním nosem s dušností, chronický migrační ekzém a lámavá srst byly přítomny u jednoho (14 %) exempláře. Celkový obraz byl doplněn pozorováním majitelů o behaviorálních charakteristikách a zvyklostech jejich mazlíčků; všechna tato zvířata byla zpravidla neaktivní, což je pochopitelné, protože všichni cytoparaziti využívají pro své potřeby energetické zdroje hostitelských buněk.

Celá skupina byla léčena speciálními (etiotropními) homeopatickými monopreparáty, které pro naše experimenty laskavě poskytlo Centrum pro etiotropní homeopatii „Felix“. Každému zvířeti byly předepsány preparáty s různou frekvencí, určenou povahou jeho patologie, která podle našeho názoru nejlépe odpovídala klinickým příznakům konkrétní infekce. Během léčby byly preskripce upravovány s ohledem na aktuální stav experimentálního zvířete. Správnost volby etiotropních léků byla posuzována podle změn symptomů a výsledků laboratorních testů. Po jednom a půl až dvou měsících od zahájení léčby bylo u zvířat provedeno opakované PCR vyšetření na přítomnost mykoplazmat se současnou cytologickou kontrolou. Do této doby z experimentální skupiny z iniciativy majitelů vypadli dva psi – jeden trpěl atopickou dermatitidou, druhý chronickým průjmem a syndromem rýmy. Další osud prvního psa zůstává nejasný. U druhého psa průjmové příznaky ustaly ještě předtím, než opustil experiment, zatímco oftalmologické příznaky ještě nevykazovaly žádnou významnou dynamiku.

Po uplynutí stanovené doby zůstali PCR pozitivní na mykoplazmata 2 (29 %) ze 7 psů a 2 (29 %) ze 7 koček a chlamydie nebyly u žádného zvířete detekovány; zatímco cytologický test detekoval zbytková množství mykoplazmat u 6 (86 %) ze 7 koček a všech 7 (100 %) psů. Nicméně u žádného zvířete nebyla detekována žádná významná (srovnatelná s počáteční) kontaminace mykoplazmaty. Chlamydie nebyly touto metodou detekovány u žádné kočky (0 %) a ze 3 psů (včetně 1, který z experimentu vypadl), kteří měli chlamydie ve stěrech, byly po léčbě tyto cytoparazity přítomny v malém množství pouze u 1 (33 %).

Podle PCR testu bylo tedy po 1.5–2 měsících léčby 71 % koček a 75 % psů bez mykoplazmat, zatímco podle cytologického testu byla všechna zvířata téměř bez mykoplazmat a jedno zůstalo středně infikované chlamydiemi. Pokud vezmeme v úvahu, že na sliznicích prakticky zdravých lidí i zvířat je často detekováno malé množství mykoplazmat, eliminace chlamydií z fibrotických ložisek probíhá pomalu a terapeutického účinku aplikovaných látek je dosaženo výhradně homeopatickou imunizací, pak na základě získaných údajů můžeme předpokládat úspěšný rozvoj antimykoplazmatické a antichlamydiové imunity u všech zvířat experimentální skupiny. Tento předpoklad potvrzuje i skutečnost, že během léčby se v souladu s laboratorními ukazateli zlepšily i příznaky. V době kontrolního vyšetření bylo 6 (86 %) ze 7 koček prakticky zdravých (nemělo ani minimální známky předchozích onemocnění) a jedna s populační hysterotropní chorobou měla občasný a slabý výtok z očí. Ze 7 psů bylo v kontrolním období 5 (71 %) prakticky zdravých a 2 (29 %), trpící chronickou rýmou a chronickým průjmem na pozadí významného zlepšení, měli zbytkové účinky ve formě mírného sípání v nose a vzácných záchvatů střevních poruch.

Tato malá studie tedy ukázala, že v diagnostice mykoplazmatických a chlamydiových infekcí může cytologická metoda konkurovat PCR a do jisté míry ji dokonce předčí, co se týče informačního obsahu, účinnosti, technické dostupnosti a levnosti. Pokud jde o vysokou účinnost prokázanou etiotropními léky „Filix“, měli jsme během několika let jejich aktivního používání možnost ověřit si to na stovkách příkladů.

Dobrá korelace mezi klinickým účinkem etiotropních léků a odpovídajícími cytologickými indexy, kdy každý lék selektivně působil pouze na cílovou infekci a nic jiného, nám v průběhu času umožnila výrazně snížit počet laboratorních testů a zaměřit se téměř výhradně na charakteristické symptomy, které s takovou selektivitou léků bylo možné identifikovat do nejmenších detailů. Díky tomu jsme byli schopni identifikovat následující specifické symptomy chlamydiových a mykoplazmatických infekcí, které jsou uvedeny níže.

PSYCHÉMA: Letargie. Apatie. Adynamie. Neustále následuje majitele. Podle majitelů se stává přítulnějším. Chce být držen v náručí. Rozmarný.

OČI: Neustále slzí. Slzy od vodnatých po mastné, od světlých po nahnědlé. V koutcích očí (zejména ráno, nahromaděné přes noc) se tvoří hnědé krusty, které po zasychání křupají a drolí se při tření prsty. Tvorba pigmentované hnědé stopy od koutku oka dolů k spodnímu rtu. U dlouhosrstých plemen se srst v koutcích očí kroutí provazcovitě. Spojivka od červené po karmínovou. Folikulární zánět spojivek.

UŠI: Hnisavý zánět středního ucha není typický. Boltce se rychle pokrývají nahnědlým povlakem. Hypersekrece.

NOS: Rýma, téměř vždy doprovázená očními příznaky. Časté kýchání. Paroxysmální kýchání. Tekutý výtok. Kýchání a stříkající tekutý exsudát. Tvorba hnědé krusty kolem křídel nosu. V pokročilém stádiu – sípání v nose, smrkání.

ÚSTNÍ DUTINA: U mladých lidí žádné viditelné změny. S věkem sklon ke vzniku zubního kamene. Stomatitida, zánět dásní.

PRŮSTUPNICE, PRŮDUŠKY, PLÍCE: Astma. Astmatický syndrom (dušení při nádechu). Paroxysmální kašel. Chronický kašel. Příznaky oční + nosní + kašel. Natahování krku, jako by se chtěl nadechnout nosem, ale nemůže. Chronická bronchitida. Zápal plic.

KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM: Všechny případy kašle s podezřením na postižení kardiovaskulárního systému. Všechny identifikované srdeční patologie, pokud jsou postiženy alespoň dva systémy uvedené v této části s odpovídajícími příznaky. Například: oči + nos + identifikovaná srdeční patologie.

Gastrointestinální trakt: Chronický průjem. Chronické zvracení. Průjem u koťat a štěňat + bez horečky.

UROGENITÁLNÍ SYSTÉM: Cystitida. Urolitiáza, kdy se pH moči zalkalizuje (mykoplazma se aktivně rozvíjí v zásaditém prostředí). Nefritida. Pyelonefritida. Balanopostitida.

KONČETINY: Artritida, Artróza. Polyartritida.

KŮŽE: Svědění. Škrábání kůže. Mokvající ekzém. Rozsáhlé mokvající ekzémy. Všechny kožní patologie s mokvajícím mokvaním. Atopická dermatitida (pouze v kombinaci s chlamydiemi). Olizování kůže do vzniku mokvajících skvrn. Léčba neplodnosti. Vaginální výtok, pokud podle výsledků ultrazvuku není indikována ovariohysterektomie.

VŠEOBECNÉ: Zlepšení z tepla. Sahá po teple, radiátorech, teplé podlaze, touha zalézt pod deku.

PSYCHÉMA: Agresivita. Zvýšená podrážděnost. Někdy hyperaktivita. Mrzutost. Tvrdohlavý projev nespokojenosti. Může začít kakat, což se dříve nestávalo. Začne kousat, a dokonce i kousat. Psi začnou štěkat. Objeví se špatná povaha. Chuť k jídlu může být nezdravě zvýšená, ale je také pozorován pokles chuti k jídlu. Poznámka: neměli byste spojovat charakterové vlastnosti zvířete s nemocí; závěry o stavu zvířete by měly být činěny na základě kombinace nadpisů, a nikoli na základě jednoho nebo dvou příznaků.

SPÁNEK: Neklid, kňučení ve spánku.

OČI: Blefaritida. Viskózní, vláknitý, rosolovitý výtok. Hnisavý výtok. Tmavý, viskózní výtok. Ztluštění a ztvrdnutí očních víček. Hnisavý zánět spojivek. Tvorba exsudátu kolem očí (podél okraje očních víček).

UŠI: Hnisavý zánět středního ucha. Bolí ho uši. Vrtí hlavou. Škrábe se v uších.

NOS: Hnisavý výtok. Nosní planum pokrytý krustami. Kýchání. Sípání v nose.

PRŮSTUPNICE, PRŮDUŠKY, PLÍCE: Ve většině případů jsou tyto orgány postiženy mykoplazmózou, ale chlamydie často komplikují průběh onemocnění. Je obtížné identifikovat jednotlivé příznaky.

Gastrointestinální trakt: Žaludeční vřed, dvanáctníkový vřed. Zácpa.

KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM: Zvýšený krevní tlak.

UROGENITÁLNÍ SYSTÉM: Endometritida. Prostatitida. Striktura močové trubice.

KONČETINY: Artritida. Artróza. Polyartritida.

KŮŽE: Pyodermie. Interdigitální pyodermie. Hnisavé procesy na kůži. Svědění a škrábání kůže, doprovázené její suchostí. Lupy. Nesnesitelné svědění bez viditelných změn na kůži. Furunkulóza. Většina případů stafylokokové infekce je doprovázena chlamydií.

Je třeba poznamenat, že u osob trpících chlamydiovými a mykoplazmatickými infekcemi byl v etiotropním homeopatickém centru Felix zjištěn velmi podobný soubor symptomů. Znalost těchto symptomů umožní veterináři předem u svých pacientů podezřívat tyto systémové infekce a vyhnout se řadě běžných, ale v tomto případě zcela bezvýznamných terapeutických opatření, jako je léčba antibiotiky a lokálními přípravky.

Je třeba poznamenat, že samotná metoda léčby, kterou používáme, je reprodukovatelná. Vypracovali jsme určité standardy pro léčbu cytoparazitických infekcí, které jsou účinné v rukou každého lékaře, který zvládl základní principy této metody. Například: pokud k léčbě syndromu slzavých očí často stačí použít jeden etiotropní lék, pak k léčbě těžké atopické dermatitidy, která je spojena s chlamydiově-mykoplazmatickou směsí (CMM), je nutné i antichlamydiové etiotropní lék. Kromě toho lze v závislosti na příznacích připojit řadu dalších homeopatických léků (Nux vomica, Hamamelis, Alumina, Apis a některé další) a lékař bez homeopatie by se neměl bát ani neznámých názvů, ani jejich zdánlivé hojnosti.

Nejen v medicíně, ale i ve veterinární medicíně je otázka integrace homeopatie do různých oblastí veterinární medicíny již dlouho naléhavá. Jen líní nepoužívají ve své praxi stejné komplexní přípravky Helvet, ale nejde ani tak o integraci, jako spíše o tichý souhlas veterinární komunity s přítomností homeopatických léků v arzenálu lékaře, za předpokladu, že si ten druhý nebude nárokovat více než na to, aby zaujal druhořadé místo po alopatických lékech. Homeopatie, stejně jako Popelka, si dlouhodobě plní svůj úkol na královském dvoře medicíny, zatímco v královském paláci je jen její pantoflík a každý, kdo není líný, si ho zkouší, ale nikdy nikomu nesedí. Ale když do paláce přijde skutečný majitel pantoflíku a vyzkouší si ho, pak všichni uvidí, že před námi není prostá Popelka, ale princezna právě tohoto královského paláce medicíny.

REFERENCE

• Materiály z webových stránek MC “Filix” http://wwwfilix.ru/

• Vasiliev M. M. Chlamydiová infekce. Problém antibiotické rezistence // Vest, dermat. a venerol. 2003.- č. 3.- s. 18-21.

• Samtsov A. V. Mikrobiologické vlastnosti patogenů způsobujících chlamydie, mykoplazmózu a ureaplazmózu, moderní přístupy k jejich léčbě. Zkušenosti s použitím sparfloxacinu // 1. ruský kongres dermatovenerologů: Abstrakty zpráv. — Petrohrad, 2003.- V. 2. -S. 130-131.

• Borkhsenius S.N., Chernova O.A., Chernov V.M., Vonsky M.S. Mykoplazmata. – Petrohrad: Nauka, 2002.

• Koromyslov G.F., Messarosh Ya., Shtipkovich L. et al. Mykoplazmata v patologii zvířat. – M.: Agropromizdat, 1987